Široké schodiště, otevřené do tří stran a vedoucí k východní lodžii bylo postaveno roku 1672. Tehdy ještě terasa nestála. Podle dochovaných smluv s kameníkem byla po úpravě terénu postavena v letech 1698-1707 kamenná podezdívka, další schodiště ze strany severní, jižní a západní, terasa byla vydlážděna a opatřena balustrádou po celém obvodu. Práci provedli kameníci Pavel Grafnetter a František Herstorffer. Hranolové sokly balustrády byly osazeny kamennými sochami a vázami. Na soklech se střídají sochy světců s andílky, z nichž každý přidržuje kartuš s reliéfem milostné sošky nebo obrazu Panny Marie z některého poutního místa v Čechách.
Východní lodžie proti hlavnímu vchodu byla postavena v hrubé stavbě již koncem roku 1661 a pod ní byla vybudována rozsáhlá krypta sklenutá na osm pilířů. Zájem o dobudování tří otevřených kaplí v lodžii projevil nejvyšší purkrabí Království českého Bernard Ignác hrabě Martinic a jeho dva zeťové - Jan František z Vrbna a František Ferdinand Gallas - až roku 1665. Martinic si vybral střední, nejvyšší a největší kapli a oba zeťové s manželkami, tedy Martinicovými dcerami, kaple menší po stranách.

Východní lodžie ústřední svatyně